Tipy na módu od českých návrhářek jaro/léto 2023

Potřebujete padnoucí šaty na svatbu, letní párty, anebo padnoucí outfit k moři, co se snadno sbalí do kufru? Sestavila jsem tipy na módní kousky od některých českých návrhářů a lokálních oděvních značek. Většina zmíněných dílen má svůj e-shop, ale dá se většinou navštívit i kamenný obchod nebo atelier, kde se jednotlivé kousky dají krejčovsky přizpůsobit postavě. Pokud kdybyste kamennou prodejnu nenašli, poradím kde sídlí, neváhejte mě oslovit. Vaší pozornosti doporučuji:

Petra Balvínová přichází s novinkou v podobě šifonových šatů v několika výrazných barvách. Šaty z hedvábí, ale i z luxusního italského polyesteru oceníte při jakékoli jarní či letní společenské události a s vhodně zvolenými doplňky jsou parádní i na každodenní nošení. Šaty jsou dostupné na e-shopu značky Tiqe viz www.tiqe.cz.

- PBG je svěží česká značka, kterou už proslavily perfektní kožené kabelky. Nyní se ale u této značky obléknete od hlavy k patě. Mají teď nově v nabídce lněné šaty ve třech neutrálních barvách, bílé, černé a béžové. V nové kolekci oblečení vytvořené ve spolupráci s designérkou Klárou Holanovou se  objevují i vesty, široké kalhoty, trenčkot, košile či anorak viz www.pbgstudio.com/shop/

- za značkou Krakora Fashion stojí návrhářka Lucie Králová, která se může pochlubit nadčasovými a minimalistickými kousky v zemitých barvách. Její modely lze zkusit např. v obchodě Back Yard viz www.krakorastudio.cz/shop

- módní značka TEG má i letos novou kolekci  jaro/léto plnou nadčasových střihů pro městskou eleganci viz www.timoure.cz/#collection

- návrhářka  Zuzana Veselá přišla s osvěžující kolekcí nazvanou Vášeň a styl viz www.zuzanavesela.cz/kolekce-ready-to-wear/jaro-leto-2023/

spoustu rozevlátých šatů, ale i širokých kalhot či kimon inspirovaných vietnamskou módou najdete u návrhářky Mimi Lan Nguyen, která tvoří pod značkou La Femme Mimi. Mezi použitými materiály jsou převážně len, bavlna a brokát. V její nové letní kolekci najdete i nápadité plavky viz www.lafemmemimi.com/produkt/plavky-jako-body/

- variabilní a nadčasovou módu pořídíte  u české návrhářky jménem Lada Vyvialová, pro níž je velmi důležité při výrobě oblečení zanechávat minimální stopu. Šaty, topy či kalhoty šije z nanomateriálů, které oděvům kromě nezaměnitelného designu přidávají mimořádné vlastnosti. Odvádějí vlhkost a potlačují výskyt bakterií a plísní viz www.ladavyvialova.cz

- talentovaná česká návrhářka Zuzana Kubíčková vstoupila do nového roku s novou kolekcí jménem Prêt-à-porter 2023 a také s novým kamenným obchodem na prestižní adrese, a to
v ulici Pařížská 16 na Praze 1. Tak ať se daří! viz www.zuzanakubickova.com/collections/1

- Sophistic by Veronika je osvědčená vinohradská značka a také obchod, kde lze najít módu pro pracovní den i volný čas a zároveň si tu pořídit perfektní kousky pro kapsulový šatník viz www.sophistic.cz/katalog/e-shop

 - designérka Josefina Bakošová (obchod/značka Harddecore) je známá pro svůj nezaměnitelný styl kimonových šatů a over-size modely, které lze najít i v její nové nadčasové kolekci ESSENCE 22/23 viz www.harddecore.cz


Pomalá móda je...

.... opakem fast fashion a odpovědí na hektický způsob výroby a nakupování oblečení, jak ho známe z velkých obchodních řetězců. Stejně jako slow food bylo reakcí na řetězce fast food, je slow fashion reakcí na model nadnárodních řetězců s nekvalitním rychloobrátkovým oblečením. Slow fashion je známá taky pod názvem móda od lokálních tvůrců nebo móda udržitelná. Mně se nejvíc zamlouvá slovo pomalá móda, protože s tím mám spojené i to, jakým způsobem se oblečení nakupuje. Člověk se za pomalou módou vydává do menších obchodů nebo ateliérů, popřípadě do dílny dámské krejčové, kde se lze vždy setkat s osobním přístupem a dobrou radou a kde je nakupování módy zážitek a radost. Já jsem se o krejčovské šití módy začala zajímat dávno před tím, než získala přídomek "eko" nebo "slow" prostě proto, že mám pro střihy, látky a barvy slabost odjakživa, máme v tom rodinnou tradici a bavilo mě objevovat nové materiály a místní značky. Až postupně jsem přicházela na všechny souvislosti spojené s velkoprodukcí módy a módním průmyslem, který v dnešní době patří k odvětvím, které nejvíc znečišťují životní prostředí. S fast fashion totiž přichází řada etických problémů, které s módou nesouvisí jen zdánlivě. Protože koho by napadlo, že tričko, které mám právě na sobě, pravděpodobně negativně ovlivnilo něčí život? Je veřejným tajemstvím, že většina šiček v zemích třetího světa, pracující pro řetězce, jako je třeba H&M, Guess nebo Zara, si vydělá denně méně než 2 dolary. Jejich nekonečné směny probíhají ve fabrikách, kde kontroly pravidelně odhalují těžkou dětskou práci a nehumánní zacházení se zaměstnanci (hlavně ženy a děti), kteří za mizivou mzdu pracují v deseti- a vícehodinových provozech. Každou chvíli dochází k incidentům jako byl Pád budovy Rana Plaza v Bangladéši, ve které se nacházely textilní továrny známých módních značek a který si vyžádal životy 1 138 lidí. Také chemie, která se používá k bělení a barvení textilií, má dopad na zdraví pracovníků v provozech továren i na koncové zákazníky a odpadní vody textilních fabrik vydávají svědectví o druhotném znečištění řek a spodních vod. Nedávno pobouřila veřejnost zpráva o tom, že britská značka Burberry zničila neprodané zboží v hodnotě 28 milionů liber, přičemž za předchozích 5 let to bylo zboží v celkové hodnotě vyšší než 90 milionů liber (zdroj BBC). Ničení je ale běžnou praxí i u cenově dostupnějších módních producentů. V roce 2017 dánský investigativní pořad ve své reportáži odhalil, že firma H&M posílá každý rok ze svého hlavního skladu až 12 tun nového oblečení rovnou k likvidaci. Společnost se bránila nařčení a tvrdila, že se jednalo o poškozené a vadné kusy, které by mohly ohrozit zdraví zákazníků. V elektrárně ve švédském městě Västerås, kde značka H&M kdysi otevřela svou první pobočku, se zase místo uhlí zčásti spaluje neprodané poškozené oblečení (NY Times, 2018). 

Koncept slow fashion dává důraz na kvalitu, tradici a řemeslnou dovednost. Chce znát a vyprávět příběhy, které za jejich oblečením stojí. Upřednostňuje místní značky a materiály, které jsou recyklovatelné a nezávadné. Razí heslo, že méně je mnohdy více a snaží se změnit způsob, jak k oblékání přistupovat. To, že je lepší mít ve skříni méně věcí, zato z kvalitního materiálu a navíc ušité lidmi, kteří za svou práci dostávají férový plat. S tímto oblečením jsou spojovány přívlastky jako "eticky vyráběný" či "k přírodě šetrný" produkt. Důraz je kladen hlavně na estetickou stránku oděvů a na příběh výroby a lidí, kteří za značkami a jejich modely stojí. Na módu se snaží pohlížet jinýma očima a soustředit se na podstatné vlastnosti produktu samotného. Kdo ho vyrobil? Z čeho a za jakých podmínek? Jako hodnotu mi může do života přinést? Někdy se oblečení od lokálních tvůrců vyčítá vysoká pořizovací cena v porovnání s kousky z běžných prodejen jako je C&A a další. Princip těchto fast fashion řetězců je jednoduchý - nabízí líbivé oblečení za enormně nízkou cenu, která v nás probouzí pocit: za tu cenu to přece musím mít! Nicméně často to vede k tomu, že takto pořízený kousek, který se mnohdy po několika praních změní k nepoznání, si vezmeme na sebe jen párkrát a takzvaně ho ani nestihneme "vynosit". A to se právě snaží změnit přístup postavený na úvaze "cost per wear", neboli cena za jedno nošení. Koupím-li si dobře padnoucí šaty ušité v dílně dámské krejčové z kvalitního materiálu (len, bavlna, hedvábí, ...) a vydám za ně 3000,- Kč, tak za rok, kdy si je vezmu na sebe cca 30x, vychází podle vzorce 3000:30 finální cena za jedno nošení na 100 Kč. Většina oblečení z masové produkce obchodních řetězců se podle statistik celosvětově nosí aktuálně méně než pětkrát do roka. Cena takového rychloobrátkového oblečení je proto ve skutečnosti vyšší, než u častěji nošeného oblečení z kvalitnějšího materiálu. 

K pomalému nakupování patří také nakupování v second handech, recyklace, upcyklace (přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality), swapy (směny oblečení mezi lidmi) a různé úpravy a přešívání oblíbených kousků šatníku. K tomu a dalším zprávám z oblasti pomalé módy se budu vracet v dalších článcích. Díky, že čtete a že nakupujete slow! :) 



Kde začít a jak se neztratit na české módní scéně


Česká módní scéna má menší rozměry než ty ve Francii nebo Británii, i tak se ale utěšeně rozvíjí. Najdete na ní zavedená jména i mladé talenty, různé styly i nejrůznější cenové hladiny. Vybere si každý – jen si musí najít tu "svou" značku. A to může být občas problém, protože ucelený adresář českých návrhářů neexistuje.

Pokud se o současnou módu zajímáte, nic nezkazíte tím, že budete sledovat akce, jako je Mercedes-Benz Prague Fashion Week, pop-upy a designové trhy. Můžete zkusit navštěvovat kamenné showroomy, které nabízejí tvorbu více módních návrhářů na jednom místě, a kterým se říká concept story. Ne všichni návrháři navíc mají svůj kamenný obchod, někteří zase mají otevírací dobu jen na objednání. Všichni jsou ovšem na sociálních sítích nebo mají svůj web a internet je ten nejlepší zdroj, kde hledat novinky a aktuality.

Zajímat se o českou módu vyžaduje aktivnější přístup. V porovnání s tím návštěva nejbližšího obchodního centra a letmé prohlédnutí pár desítek nebo stovek modelů na ramínkách nevyžaduje vůbec nic. Na druhou stranu vám ale také nic moc navíc nedá. A pokud něco přece, kvalita a originalita to zřejmě nebude.

"Nákupáky se mi postupně znechutily," říká Jana, zákaznice brněnské návrhářky Gábiny Páralové. "Člověk se musí mačkat mezi davy, nemůže si v klidu odložit věci a vybírat, a když už jsem si něco vybrala, bylo to z nepříjemného materiálu nebo ušité tak, že to vydrželo jen pár vyprání. Jednou jsem sháněla plesové šaty a došlo mi, že do nákupního centra už prostě nechci. Od známé jsem dostala doporučení na Gábinu Páralovou a nezůstalo jen u šatů. Od té doby u ní nakupuju pravidelně."

Návrhářská tvorba je zajímavá a neokoukaná a většinou také technicky propracovaná. Oděvní řetězce preferují jednoduché střihy, které jsou levné na výrobu, a když se u nich objeví něco zajímavějšího, bývá to více či méně přiznaná kopie modelů z přehlídkových mol. Od návrháře kupujete výsledek jeho duševní práce a získáváte jedinečný kousek, kterým se odlišíte; máte záruku, že stejný nebo podobný nebudou mít stovky dalších ve vašem okolí.

A co víc, čeští návrháři mají dílny v Česku a zaměstnávají místní lidi. To je v dnešní době výrazný argument pro jejich podporu. Největší bolestí oděvních "supermarketů" je totiž neprůhledný dodavatelský řetězec – nikdy nevíte, kdo oblečení ušil, kolik dílen vaše džíny nebo sako procestovaly a jestli všichni, kdo na nich pracovali, dostali alespoň minimální mzdu. Návrháři se podílejí na celém výrobním procesu, mnozí přímo sami šijí. Návrhářka Lay Sedláková na sociálních médiích otevírá dveře do svého tvůrčího ateliéru, kde vlastnoručně stříhá, žehlí nebo našívá stovky drobných kytiček na živůtek šatů. Radka Sirková a Anna Tušková, zakladatelky značky Chatty, zase šijí výhradně z látek vyrobených v Evropě.

Jak to v realitě chodí, když se rozhodnete koupit si návrhářský model? Má-li návrhář e-shop, je to jednoduché. Překážkou může být jedině nedostupnost ve vhodné velikosti, ale v takovém případě se nebojte napsat nebo zavolat – někdy mají návrháři k dispozici jen kolekci s omezeným počtem kusů, protože na víc už například není k dispozici látka, ale někdy je možné vybraný kousek doobjednat. "Jednou se mi v zimní kolekci Gábiny Páralové líbil vlněný kabát, ale byl k dispozici jen v odstínu, který mi nesluší," zmiňuje Jana konkrétní zkušenost. "Zeptala jsem se, jestli by nešel ušít z látky v jiné barvě. Nejdřív to vypadalo, že se požadovanou látku už nepodaří u dodavatele sehnat ve vhodné gramáži, ale nakonec se našla, a tak už několikátou zimu chodím přesně v takovém kabátu, jaký jsem si vysnila." 

Tou nejvyšší metou je samozřejmě mít unikátní model přímo pro sebe, navržený a ušitý na míru. Jenže je potřeba uvědomit si jednu věc: návrhář není krejčovský salon. Nechodí se k němu s konkrétní představou nebo dokonce s obrázkem z časopisu. "Zákazníkům rádi vyhovíme v jejich přání, ale vycházíme vždy z hotových střihů," sdělili mi ve studiu Hany Zárubové, návrhářky s unikátním stylem a dvojnásobné držitelky ceny Czech Grand Design v kategorii Módní designér roku. "Můžete si vybrat z nových i starších kolekcí a domluvit si určité úpravy, a model vám pak ušijeme na míru. Některé modely lze koupit přímo v e-shopu, ale přibližně 80 % šijeme na míru konkrétnímu zájemci."

Při výběru módního návrháře hraje roli i cena. Při prohlížení e-shopů se rychle ukáže, že ceny nejsou nijak závratné, někdy jsou dokonce na úrovni lepší konfekce. Barevný trenčkot od Lay Sedlákové stojí 9 490 Kč, letní tencelové šaty 5 590 Kč. Topy od Hany Zárubové stojí od dvou do pěti tisíc. Žerzejové šaty Odivi stojí 2 590 Kč, kašmírový zimní kabát 9 600 Kč. Když si to porovnáte například s českou konfekční značkou Pietro Filipi nebo "lepší" zahraniční konfekcí typu Tommy Hilfiger nebo COS, je to skoro totéž – ale za své peníze dostanete originální a kvalitní výsledek poctivé návrhářské práce.

Česká módní scéna ani zdejší návrháři nemají na růžích ustláno. Fast fashion stále vede a čeští zákazníci nejsou zvyklí vyhledávat místní tvůrce, ať už z neznalosti, nebo z obav z vysoké ceny. Některé značky zanikly, ale na jejich místě se objevují nové talenty. Jestli je pro vás český módní svět stále ještě neznámý, doporučuji nebát se využít mých služeb a vypravit se na nákupy kvalitní módy se mnou. Dáme si schůzku a vymyslíme, co by přesně pro tu kterou společenskou akci sedělo, který materiál a střih nejlépe vyhovuje a kdo by mohl odpovídat Vašemu stylu. Pak už je to o návštěvě dílen návrhářek a vybírání látek, střihů a stylů. Je to jiný a radostnější zážitek z nakupování.

Interview  

Kamila Boudová se řadí mezi přední propagátorky udržitelné módy. Je zakladatelkou eventu Slou Fashion Days, který se každoročně koná v holešovické tržnici.  Najít lze na tomto festivalu udržitelné výrobky několika desítek českých značek, které vyrábějí oblečení a kosmetiku s respektem k planetě a společnosti, a který oslavuje pomalý životní styl. Kamile žije a podniká v Paříži. V roce 2017 publikovala první knihu Falešná Pařížanka, která má i druhý díl. Je také autorkou knihy Slou, která přináší návod na pomalý životní styl.

Jste propagátorkou udržitelné módy. Co to vlastně je?

Udržitelná móda je pro mě ta, která je vyrobena s respektem k planetě, lidem i k firmě. Dnešní móda však udržitelná není a nerespektuje principy dlouhodobě udržitelného rozvoje. Málo kdo to ví, jelikož se o tom nemluví. Tento systém nás ochuzuje jak finančně, tak nás také připravuje o zdraví a lepší budoucnost. Toto téma se zajisté dostalo mnohem více do povědomí veřejnosti. Před pár lety se o udržitelnosti mluvilo spíše na veletrzích a různých konferencích. Lidé se o to nyní sami více zajímají a firmy to tedy začaly řešit kvůli zvýšené poptávce ze stran zákazníků. Módní průmysl se za poslední dobu však stále výrazně nezměnil a recykluje se pouze jedno procento textilního odpadu. Největší posun je viditelný převážně u malých firem. U těch větších je to stále problém. Záměr je zakořeněn velmi hluboko v hodnotách společnosti a firem. Fast fashion svým zákazníkům slibuje levnou módu, která se stále mění. Nikdy to nebude v souladu s touto planetou a celkově s ekologií. Není do budoucna možné, aby se za každou sezonu vyrobila miliarda nových kusů oblečení, které se pak po několika nošeních hodí. Tento proces je velmi náročný jak energeticky, tak i z hlediska transportu. 

Jaká tedy byla cesta Kamily Boudové k udržitelné módě? Jaký byl prvotní impuls?

Dohnalo mě to skrze tragédii v Bangladéši, kde hořela fabrika. Bylo to ještě rok před pádem Rhana Plaza. Byla jsem se tehdy zeptat manažera v práci v Paříži, zda jsou všichni zaměstnanci našich dodavatelů v pořádku. On mi na to řekl, že ani nevěděl, že nějaká fabrika hořela. Uvědomila jsem si tedy, že v té firmě nemohu nadále zůstat a v tom případě nemohu ani v těchto řetězcích nakupovat, to by bylo pokrytectví.

Proč firmy preferují výrobu v textilních firmách v Bangladéši či v Indii?
Výroba v těchto zemích vyjde nejlevněji. Problém je zejména v hrozném nátlaku na ceny. Zajištění klimatizace, vody a dalších potřebných věcí však něco stojí. Firmy se snaží smlouvat, aby byl co nejmenší náklad na výrobu. Proto řadu zakázek dělají právě fabriky, které nesplňují základní podmínky, ale vyjde v nich výroba nejlevněji. Často je zde využívána i dětská práce. Fabriky se musí doslova předhánět v tom, jaká z nich je nejhorší. Při auditech toto vidět není, jelikož jsou předem hlášené a proto se nikdy neodhalí to, v jakých podmínkách zaměstnanci doopravdy pracují.

Kdyby se na veřejnost dostaly záběry z fabrik, změnil by se pohled lidí na módní průmysl?
Myslím si že ano, ale není to dle mého nejlepší způsob jak to komunikovat. Zkoumám, jak vytvořit nový systém a pozvat lidi, aby se do něj zapojili. Vyvolat tedy u lidí pocit viny, že nakupují ve fast fashion řetězcích, není správný postup. Způsob, jak to posunout je spíše skrze jejich vlastní iniciativu a to, jak jim to může dlouhodobě zlepšit život. Sebevědomí žen je pak na úplně jiné úrovni. Udržitelnost má nespočet pozitivních dopadů.

Ve své knize píšete, že máte ve sklepě kufr, kam odkládáte kousky oblečení, které už nevynosíte. Později se pro něj však opět vrátíte a zařadíte je do vašeho šatníku. Je to i jeden z kroků, jak dosáhnout udržitelnosti?

Ano, to taky považuji za krok k udržitelnosti. Další trikem je také to, že se o neunošené oblečení podělíte s kamarádkami, které k vám například přijdou na návštěvu. Teď se třeba dělím s kamarádkou o žehličku na vlasy, jelikož ji nevyužívá. Nic jiného než ekonomika sdílení a ekonomika cirkulární nás do budoucna nečeká. Vše je o opravování, sdílení a prodlužování životnosti věcí. Jinak řečeno, méně věcí, které bude používat více lidí.

Jak vlastně můžeme ze slou módou začít? Máte nějaké tipy k dosažení udržitelného šatníku?
Plánuji na toto téma natočit workshop nesoucí název Slou style, kdy sama z šatníku vytřídím věci. Přeplněná a nepřehledná skříň totiž evokuje to, že nemáte co na sebe a to se s udržitelností neslučuje. Udržitelný šatník je ten, který je hezky uklizený, ve kterém jsou věci čisté a přehledné. Nemusí jich tam být moc. Něco kolem čtyřicítky stačí. Víc toho stejně neunosíte. Osobně jsem začala tím, že jsem přestala na několik let nakupovat. Naučila jsem se přestat nakupovat a vystačit si s tím, co mám, také s oblečením po kamarádkách a se svou kreativitou. A dnes také nenakupuji, ale investuji do sebe a svého šatníku. Mám snové designové boty, upcyklovanou kabátovou vestu, hedvábnou noční košilku. Když přestanete nakupovat levné oblečení, můžete žít a nosit své sny.


Tipy na módu od českých návrhářek zima 2022/2023

Potřebujete nový kabát, rolák, vestu či úplet, který v tomto ročním období zahřeje? Nebo si jen chcete udělat radost novým krásným svrškem? Sestavila jsem tipy na módní kousky od některých českých oděvních značek. Většina zmíněných dílen má svůj e-shop, ale dá se většinou navštívit i kamenný obchod nebo atelier, kde se jednotlivé kousky mohou zkusit nebo krejčovsky přizpůsobit. Pokud kdybyste kamennou prodejnu nenašli, poradím kde sídlí, neváhejte mě oslovit. Vaší pozornosti doporučuji:

  • brněnská značka Young Primitive nabízí nově například nákrčníky a čepice z merino vlny (youngprimitive.cz), prodávají spíš přes e-shop nebo na vánočních trzích viz např. lemarket.cz
  • návrhářka Gábina Páralová má letos v kolekci šik vlněné kabáty/kardigany (shopgabinaparalova.cz) 
  • v obchodě kuraz.cz mají šaty mnoha českých značek, na podzim bude příjemný třeba bavlněný úplet s elastanem (kuraz.cz) 
  • značka MAYDA od návrhářky Magdy Vachunové má v nabídce pěkné košilové šaty s dlouhým rukávem (mayda.cz)
  • značka TEG, Timour et Group, přišla s podařenou celou novou podzimní kolekcí (shop.timoure.cz) 
  • značka Mikela da Luka je pro příznivce volných střihů bavlněných šatů s potiskem s geometrickými tvary (mikela-da-luka.com)
  • značka Sophistic by Veronika má na Vinohradech nádherné podzimní vesty a kabáty (sophistic.cz)
  • u Jany Mikešové v Kvartýr shopu (kvartyrstudio.cz) se mi líbí dlouhé merino šaty a vůbec všechny ručně pletené vlněné svetry
  • návrhářka Zuzana Veselá má v portfoliu například krásný tvídový kabát Tvídový kabát (e-shop ZuzanaVesela.cz) nebo úpletové jednoduché šaty na zimu ...odtud už začínají ceny modelů stoupat, ale jde vždy o ruční práci a mám za to, že tyhle kousky člověku v šatníku vydrží léta a zdědit je můžou i naše dcery:
  • obchod Harddecore je vlajková loď návrhářky Josefiny Bakošové, která nedávno představila novou kolekci mimo jiné s vlněnými kabáty a krásnými overaly (harddecore.cz) 
  • luxusní módu na míru tvoří také Hana Zárubová (hana.zarubova.cz), Kateřina Geislerová (katerina-geislerova.com) anebo Petra Balvínová ve své nové kolekci AW 22 (tiqe.cz), které patří určitě do top ten českých návrhářek.